Pavel König: „Lidé, kteří dokážou využít technologii a přinést k tomu nějakou vlastní hodnotu, budou vždycky velmi žádaní…“

Plzeňák Pavel König je nadšenec do nových technologií a objevování jejich potenciálu pro byznys. Dlouhé roky pracoval pro AIMTEC, kde řídil jednu z divizí společnosti s 50 lidmi a obratem 100 milionů korun. „V Aimtecu jsem měl obrovskou šanci “cestovat” po celém světě a účastnit se významných technologických a futuristických konferencí. Uvědomil jsem si, že svět se chystá na obrovský technologický rozvoj a změny, které ovlivní naše životy i byznys, jak ho známe,“ prozradil. I proto pozici snů opustil a založil organizaci nvias, kde s kolegy tvoří projekty, které zábavnou formou mění mladé generace konzumentů na tvůrce.

V jednom z dřívějších rozhovorů jsi prohlásil: „Mám dvě děti, nechci z nich mít jen konzumenty technologií, které sem přijdou.“ Proto jsi založil nvias, že? Můžeš se k tomu vyjádřit nyní?

Prvotní myšlenka, která vedla k založení nvias - to bylo někdy v roce 2016, protože 2017 jsme už nvias zakládali - pramenila z toho, že jsem měl šanci v rámci AIMTECu cestovat po světě a vidět, jak se svět technologií vyvíjí a všude se o nich hodně mluví, mluví se o tom, jak budou ovlivňovat naši budoucnost a jaký potenciál vlastně přináší. Nicméně u nás jsem měl pocit, že školství, celkově náš vzdělávací systém i celá řada společností, vůbec nevnímá potenciál nových technologií. Říkal jsem si, že je nejvyšší čas začít něco dělat a ovlivňovat děti tak, aby neskončily jen jako uživatelé technologií, z toho nebudou vlastně mít nic. Tenkrát se rozjížděly mobily a chytré aplikace. O umělé inteligenci se mluvilo jako o buzzwordu a začínaly se objevovat experimenty se strojovým učením. Tehdy se začalo mluvit o možném potenciálu. Asi v té době nikdo nedohlídl tak daleko, že během necelých 6-7 let dojde k obrovskému boomu s velkými jazykovými modely jako je chat GPT. Skutečně to bylo v okamžiku, kdy se hodně využívaly mobilní technologie, začínal fungovat internet věcí. Vnímal jsem tu obrovský potenciál a situace v Česku nebo i v Evropě za mě moc nereflektovala, co se ve světě děje.

Říkali jsme si, že zkusíme ovlivnit naši mladou generaci a naučit je ovládat nové technologie a obecně pochopit principy, na kterých stojí a fungují a vést jek tomu, aby sami dokázali tyto technologie využít pro tvorbu nějakých zajímavých produktů a služeb, které mohou mít globální úspěch, protože v digitálním světě je potenciál trhu obrovský. Věřím, že máme velký potenciál nové technologie v Česku a v Evropě ovládnout. Nicméně existuje zde stále výzva v tom, jak tuto znalost efektivně prodat světu. Myslím si, že naše hlavní slabina spočívá ve způsobu, jakým propojujeme lidi, kteří rozumí technologiím, s těmi, kteří mají byznysový, produktový a zákaznický pohled.

Je nutné je naučit efektivně komunikovat tak, aby byznysoví a kreativní jedinci mohli plně pochopit potenciál technologií. I když se z nich nikdy nestanou programátoři, je pro ně důležité rozumět tomu, co technologie dokážou, a umět formulovat technické požadavky pro odborníky. Na druhé straně, techničtí odborníci mají své unikátní schopnosti v oblasti technologií, ale nemusí být schopní tak jasně definovat, jaký přínos mají pro zákazníky a proč by si měli vybrat nebo využívat danou technologii nebo službu. Věřím, že propojením těchto dvou skupin můžeme vytvořit inspirativní a kreativní prostředí pro startupy, které budou mít potenciál dosáhnout globálního úspěchu.

König nvias

Napadlo mě mnoho otázek, na které bych se teď chtěla zeptat. Začnu tím, zda si nemyslíš, že se opravdu stáváme konzumenty technologií, když už si ani neotevřeme mobil, abychom si sami vyndali baterku…

Přesně tak, k tomu směřujeme, taky mě napadá spousta úvah. Je to velká pravda. Technologie jsou tak pokročilé a tak uživatelsky přívětivé, že nás skutečně nenutí k přemýšlením nad tím, na jakých principech to vlastně funguje, a to může být velká zrada. Jako uživatel z toho můžu mít radost, protože dokážu všechno použít a krásně mi vše funguje. Přináší mi to užitek a hodnoty, které bych očekával, ale jako tvůrce, který by na tom stavěl, tak mi tam samozřejmě chybí spoustu věcí. Potřebuji pochopit základy, aspoň základní principy, stavební kameny, jak se dá technologie využít, abych mohl vymýšlet další řešení. Pak samozřejmě potřebujeme inženýry, kteří budou rozumět a budou vědět, co se děje „vespod“ dané technologie. Chytrý telefon je úplně úžasný příklad a paralela se dá najít i u umělé inteligence. Dneska jsou to černé krabičky a málokdo rozumí tomu, co se vlastně děje vevnitř. Existuje ale spoustu společností, které na těchto černých krabičkách dokážou vydělávat zajímavé peníze, tvořit služby, přinášet zákazníkům zajímavou hodnotu a využívají tu technologii, která je uvnitř někde schovaná. A přesně takhle to je i s umělou inteligencí. Je to technologie, která má opravdu obrovský potenciál a ne každý, kdo s jejím využitím dokáže vytvořit zajímavou službu nebo produkt pro své zákazníky, potřebuje do detailů rozumět, jak jsou spojeny jednotlivé neurony, jak co natrénovat a tak dále. Potřebuje ale pochopit základní stavební kameny, základní limity, základní výhody a z toho kreativně tvořit návazné služby a řešení. Využití existujících stavebních kamenů je rychlý způsob, jak dostat produkt na trh. Samozřejmě z hlediska dlouhodobé udržitelnosti a konkurenceschopnosti potřebujeme lidi, kteří budou rozumět, jak funguje ta černá krabička, ať už je to telefon, nebo umělá inteligence, protože v tom je ve finále to bohatství.

Napadla mě ještě jedna věc. Ve Stříbře jsme nedávno měli školení učitelů, při kterém používáme ChatGPT. Používáme i spoustu dalších nástrojů. Najednou jsme zjistili, že služba DALL·E už neposkytuje zdarma kredity pro nové uživatele. Musíte si kredity koupit, a to je riziko. Stáváme se uživateli technologií a služeb, které jsou dneska zadarmo. V uvozovkách, protože vždycky za to nějakým způsobem platíme. Začínáme na nich stavět své další byznysy a jsme na nich závislí. Proto v našich programech, které děláme pro studenty, se je snažíme motivovat k tomu, aby přemýšleli o dlouhodobé udržitelnosti. Aby vymysleli jednoduchá řešení, která mohou rychle dostat na trh, a ověřit, zda řešení funguje, jestli má potenciál. Následně přemýšlet, jak postavit řešení na solidních základech, aby to měli vše pod kontrolou a nebyli závislí na třetí službě, která jednoho dne změní cenovou politiku. Nyní můžeme platit třetím stranám jenom pár drobných za každou transakci, ale do budoucna by náš byznys mohl ztratit svůj smysl a stát se finančně náročným. To by mohlo vést k odlivu bohatství za hranice, ať už za velkou louži, nebo jinam.

Když bych zareagovala právě na ten odliv peněž za velkou louži. Evropská unie v tomhle ohledu myslí hodně dopředu. Aby nás, občany, ochránila, má připravenou celou řadu regulací, které ale mohou bránit rozvoji nových technologií, respektive produktů a služeb s využitím nových technologií, a pak se může stát, že se vším novým přijde Microsoft nebo Apple, protože v USA se tolik nebojí. Co si o tom myslíš? A jak nad tím vlastně přemýšlíme v Česku?

Řekl bych, že částečně je v tom velká pravda, že se snažíme ochránit naše občany, což je určitě dobře, na druhou stranu - možná naštěstí, nebo naneštěstí? - vývoj technologií je tak neskutečně rychlý. Mám pocit, že nařízení a všechny regulace jsou trošku pozadu za tím, co se děje na trhu. Každopádně umělá inteligence má obrovskou sílu a měli bychom k ní přistupovat zodpovědně. Je důležité si uvědomit i limity těchto technologií, a naopak to, v čem opravdu dokážou excelovat a lidi předčít jak svým výkonem, tak přesností a dalšími vlastnosti. Z mého pohledu je to velká filozofická otázka. Nicméně souhlasím s tím, že pokud my tady nebudeme tvůrci inovací, tak se jim možná nějakou dobu dokážeme bránit pomocí regulací tak, že sem ani ze zahraničí nepřijdou.

Ale co když nastane situace nebo okolnost, která si najednou vyžádá využití speciální technologie? Pak tady v Česku nebo v Evropě budeme závislí na zahraničí. Nikdo si například nedovedl představit všechna nařízení a bezpečnostní kontroly, které se zavedly během covidu. Častokrát to myslím šlo hodně za hranu osobních svobod ve jménu zachování společenství a těch vyšších cílů. Svou roli hrály chytré technologie využité například pro trasování. Za normálních okolností bychom je asi používat nechtěli a nenechali bychom si tolik zasahovat do soukromí. Tady vidím velké riziko, pokud u nás nebudeme technologie vyvíjet, tak jednou může přijít čas, kdy je budeme muset nakoupit. A je rozdíl v tom, zda jsou tyhle technologie vyvíjené na západě, nebo v Číně?

Myslím, že tady záleží hodně na politické orientaci. Závislost na jakoukoliv stranu mi přijde jako riziko. To je velká politická diskuze. Samozřejmě, že když přede mě postavíte dvě krabičky sirek, tak si vyberu tu americkou, i když jsou obě stejné. Nicméně si myslím, že závislost na jakoukoliv stranu je nebezpečná. Jsme v rukou někoho, kdo s vámi může manipulovat směrem, jakým chce, a v dnešní době s využitím umělé inteligence je manipulace tak snadná, že dohledávat skutečnou pravdu je těžké. Samozřejmě i to, co vypadá na první pohled  velmi jasně, tak nemusí být.

König nvias

Zmínil jsi covid. Výrazně napomohl digitalizaci v Česku, že? Bez covidu by se asi řada věcí nestala, minimálně ne tak rychle…

To určitě. A to všude na světě, ne jen v Česku. Je pravda, že z hlediska digitalizace jsou určité státy daleko dál a jsou velké vzory, od nichž bychom mohli čerpat, to je bez debat. Covid nás donutil přejít do světa komunikací, a to nás naučilo a pomohlo nám naimplementovat spoustu technologií, které by jinak trvaly možná další desítku let, možná víc. Takže to tempo se tím rozhodně urychlilo.

A proč k té digitalizaci nedošlo už dávno? Čím to je? Jsme tak konzervativní, není politická vůle, nebo jsou důležitější věci, které řešit? Proč myslíš, že to tempo je u nás pomalejší, byť jsme země, kde je spousta techniků, spousta ajťáků, spousta věcí je online… Za rok, dva covidu jsme vlastně z donucení trošku dohnali, co jinde funguje desítky let.

Určitě je tam velký prostor pro zlepšování. Já asi na to nedokážu svědomitě odpovědět. V rámci digitalizace asi narážíš na státní správu, a v tom se nepohybuju, takže neznám všechny příčiny. Možná bychom mohli nalézt paralelu, která postihuje všechny na celém světě, a to je problém komunikace a naslouchání. Kromě technologií se snažíme v naší organizaci rozvíjet i kompetenční modely a spolupráce je jedním z klíčových prvků. Jak již zaznělo, máme zde skvělé inženýry a IT odborníky, kteří mají schopnosti provádět zázraky, ale pak máme také mnoho jedinců, bez ohledu na to, zda působí ve veřejné správě nebo podnikají, a tito jedinci možná nechápou plný potenciál technologií. Mohou vnímat technologie jako překážku, která je zdržuje. Mají své vlastní povinnosti, které musejí plnit, tak nové technologie mohou vnímat jen jako věc, která jim komplikuje jejich práci. Nejsou schopni na chvíli otevřít svou mysl a nenechají si vysvětlit, jak by výborně fungovalo, kdyby se propojily všechny systémy ve státní sféře.

Když bych nad tím přemýšlela tak, že teď roste nová generace, která už na to pohlíží úplně jinak a technologie využívá. Změní se něco s výměnou generací? Třeba se do státní správy dostanou dnešní středoškoláci a za pár let se všechno skokově změní. Je to možné?

Myslím, že tento vývoj se bude odehrávat evolučně. Aktuálně probíhá mnoho projektů a tlak ze strany veřejnosti i firem je zřetelný. Postupný vývoj bude záviset na tom, jak budou správně stanoveny priority pro alokaci finančních prostředků. Samozřejmě, digitalizace vyžaduje významné investice a správa veřejných financí je jistě náročnou úlohou. Věřím, že tento proces bude probíhat postupně a že nová generace má obrovský potenciál. Možná budou lépe schopni si představit, jak mohou novétechnologie využít. Nicméně existuje riziko, že se stanou pouze uživateli existujících digitálních nástrojů, ačkoliv v digitálním prostředí fungují velmi efektivně. Je důležité, aby tato generace přispívala také k vytváření nových řešení. Zde bychom měli více motivovat a vzdělávat, aby uměli spojit kreativní myšlení s dovednostmi IT specialistů, jak jsem již zmínil.

König nvias

Potřeba ale nebudou jen technicky orientovaní lidé, že?

Je to tak, protože profese, které je skutečně jednoduché nahradit, jsou ty, které za sebou zanechávají velkou digitální stopu, a to například programátoři dělají. Všechno je sdílené v repozitářích, takže jsou tam tisíců řádků kódu. Umělá inteligence tak má jednoduchou cestu naučit se psaní kódu. Myslím, že klasické kódování do budoucna nebude mít takovou perspektivu, pokud se tedy budeme bavit o nějaké nejnižší úrovni programování. Naprogramovat umělou inteligenci, neuronové sítě, to už je vysoká úroveň AI. Tam si myslím, že čeká umělou inteligenci velký rozvoj a pořád budou zapotřebí lidé, kteří budou znát základy. Co chybí našemu regionu, jsou skutečně lidi, kteří to dokážou z naší technologické tradice dostat dál do světa. Pořád hledáme odvětví s velkou přidanou hodnotou, a to nezvládnou technici sami. Ti, jak už jsem říkal, vymyslí skvělé věci, ale pokud to naše umění neprodáme do světa, tak je to, jako bychom nic nevytvořili. Na školách vnímáme, že kluci i děvčata dělají zajímavé projekty, vytvoří si úžasný hračky, pospojují destičky…a já na to koukám a říkám si, jak to můžou dokázat. Takhle mladí si dokážou navrhnout svoji vlastní elektroniku, která ale skončí někde na stole jako studentská práce. Tady vidím obrovský potenciál, který se musíme naučit prodat do světa a vytvořit tak přidanou hodnotu.

Říkáme o sobě, že jsme montovna. V současné době možná manuální montovna jsme. S postupem robotizace ale můžeme být inženýrskou montovnou, máme šikovné inženýry. Pořád mi tu však chybí přidaná hodnota koncového produktu. Právě koncový produkt, s nímž jde firma na trh, má velkou přidanou hodnotu, to je to bohatství. A právě tady se neobejdeme bez lidí, kteří vnímají potenciál technologií, byť to nejsou a nikdy nebudou tak skvělí technologové nebo programátoři, ale budou umět velmi dobře komunikovat se zákazníkem, hledat přidanou hodnotu, propojovat řešení a prodávat je s velkou přidanou hodnotou.

König nvias

Chat GPT je velmi chytrý, ale není chytřejší než naše zadání. Hrozně záleží, co po něm chceme. Za mě tedy člověk bude pořád důležitý, co myslíš?

Přesně tak, s tím naprosto souhlasím. Co počítač nenaučíme, tak neví. Stejné je to s chatem GPT nebo jakýmkoliv jiným velkým jazykovým modelem. To, co se nebyl schopný naučit z toho všeho, co bylo kde napsáno, tak neví. Takže opravdu v oblastech, o nichž bylo málo napsáno, absolutně selhává. Velmi dobře funguje, když modelu přidávám další informace a tak ho dotrénovávám, pak funguje velmi dobře. Z mého pohledu je ideální se k tomu stavět tak, že z něho mám partnera, který mi pomůže s brainstormingem, urovnat si myšlenky, posunout se zase dalším směrem. Takového pomocníka jsme například využili při tvorbě strategie pro nvias. Pomohlo nám, že Google vydal úžasnou výzkumnou zprávu, jak by se mělo transformovat školství právě z hlediska vývoje technologií. Je to dokument o několika desítkách stránek. Jednoduše stačilo vložit link a nachytřit ten model. To znamená, že jsme technologii poskytli data a ona nám vzhledem k naší strategii udělala analýzu textu a řekla nám, co bychom tam ještě mohli doplnit, navrhla nám ještě jednu oblast, kterou bychom mohli zvážit, což je za mě dobré partnerství.

Pokud jde o kreativní průmysl, tak tam si myslím, že má chat GPT hrozně velkou výhodu v tom, že pracuje s obrovským množstvím dostupných dat a je schopen se v něm velmi dobře pohybovat, takže tam vidím ideální partnerství. Jazykové modely jsou schopné zpracovat téma podle různých věkových kategorií, obzvlášť ty, které byly popsány x krát, v tomto ohledu tyto nástroje excelují, tak proč by lidem nemohli pomoct a urychlit nějakou práci? Obrovské nebezpečí představuje to, že výstup z chatu GPT nemusí být vždy správný. I když to nemusí být záměrné, chatbot může skutečně poskytnout dezinformace. Zde záleží na konkrétním použití modelů. Lepší implementaci má Microsoft Bing, protože tento model nejen generuje obsah, ale také vyhledává a ověřuje internetové zdroje - ne nutně pravdivé, ale aspoň internetové. Navíc při odpovědi uživatelům poskytuje informace o tom, odkud čerpal, což umožňuje jednodušší ověření zdroje.

Klíčovým prvkem je správné formulování požadavku. Existuje i nový vědní obor nazývaný "prompt engineering," který se zabývá tím, jak psát pokyny pro umělou inteligenci. Tyto pokyny jsou součástí generativní AI, což je oblast umělé inteligence, která generuje velké množství obsahu. Toto je spojeno s chatovacími nástroji a jazykovými modely. Část tohoto generování se týká i tvorby vizuálního materiálu, a v rámci prompt engineeringu je nutné rozumět základním principům grafiky a určit, jakého stylu chceme dosáhnout.

Umělá inteligence, programy jako Mid Journey, vytváří obrázky, které už opravdu není možné rozeznat od reality…

Fotomontáže nás trápí nebo respektive baví už léta a umělá inteligence v tom začíná být velmi kreativní, velmi dobrá. Sara Polak dělá zajímavé přednášky o umělé inteligenci a obecně technologickém vývoji, tu doporučuju. Když se podíváme do pravěku, tak oheň je taky technologie, které se lidé určitě nesmírně báli, a nevěděli, zda si ji pozvat do svých obydlí. A ve finále oheň umožnil obrovský rozvoj! Takže věřím tomu, že rozvoj technologií a život v digitálním prostoru může být obrovská výzva, a o to větší důraz bude budoucnost klást přesně na kompetence budoucnosti, tedy na to, aby člověk dokázal být kreativní a dokázal lidské interakce. Myslím si, že pokud za nás budou stroje dělat dřinu, tak my si můžeme o to víc užívat reálný život a interakce a tvořit nějaká zajímavá řešení.

A tady se dostáváme k tomu, že mnozí mají obavy, že přijdou s rozvojem AI o práci. Potřebujeme, aby za nás všechno dělaly stroje, abychom měli víc času? Už máme myčky, pračky, auta, už teď máme daleko víc času než lidé v dřívějších dobách a možná i na „zbytečnosti“, jako jsou sociální média. Díky mnoha online nástrojům už si sami například obstaráme základní grafiku, herci v Hollywoodu stávkují, že je nahradí umělá inteligence…Některé profese asi zaniknou.

Některé profese určitě, třeba mezi učiteli panuje názor, že umělá inteligence, pokud tedy dokáže připravovat a vyhodnocovat testy, jednou učitele může nahradit. Od jedné paní učitelky jsem slyšel, že ten učitel, který se bojí, že jednou bude nahrazen, by měl být nahrazen. Učitel by měl přinášet jinou hodnotu než jen to, že předává nějakou látku, testuje a zkouší. Vzdělávací proces by měl být zaměřen na rozvoj osobnosti, jak je krásně uvedeno ve školském zákoně. Na prvním místě by měl stát rozvoj osobnosti žáků, a až na druhém místě je obsah učiva, do kterého patří nejen učební látky a znalost základních faktů, ale také kompetence. Mezi tyto kompetence patří například i podnikavost, spolupráce a občanské kompetence. Všechny tyhle klíčové věci jsou už několik let zahrnuté v rámci vzdělávacích plánů, ale školy je, podle mě, zatím nedokážou správně uchopit a správně rozvíjet. V nviasu se snažíme přinášet naše kooperativní programy. Myslím si, že opravdu bude platit to, že lidé, kteří dokážou využít technologii a přinést k tomu nějakou vlastní hodnotu, budou vždycky velmi žádaní, velmi potřeba a také velmi dobře placení.

König nvias