Pavel König: Kdyby školy umožňovaly všestranný rozvoj dětí, technologický i osobnostní, tak by asi nebyl důvod nvias zakládat

Pavel König, s nímž už jsme se u rozhovoru potkali, není jen nadšenec do nových technologií. Je to zejména zapálený zakladatel organizace nvias, spojující namotivované tvůrce, profesionály, starostlivé rodiče i nadějné studenty. Společně tvoří projekty, které zábavně mění mladé generace z konzumentů na tvůrce. Podpora talentů je nejen v Plzeňském kraji klíčová, a tak jsme se potkali ještě jednou a probrali i tuhle oblast.
Vzdělání

Pavle, jak už jsi prozradil v jiném rozhovoru, motivací pro založení organizace nvias bylo, že jsi nechtěl mít z dětí pasivní konzumenty technologií. nvias funguje už 7 let. Čemu se dnes tvoje děti věnují?

Říkal jsem si, že spojíme příjemné s užitečným. V této oblasti jsem chtěl působit a zároveň jsem chtěl inspirovat děti a dát jim prostor. U nás je to samozřejmě jako v každé jiné normální rodině. Mladá generace je trošku jiná, a pokud je tlačíme do nějakých věcí, tak je tam přirozený odpor. Sám jsem to jinak neměl, takže jsem si nedělal velké iluze, že moje děti budou jiné a budou říkat: „Jé, tatínek nám dal příležitost a já se budu rozvíjet tady v téhle oblasti.“ Ale když je srovnám, a to je samozřejmě subjektivní dojem jako ostatně každého rodiče, s vrstevníky, tak myslím si, že měli zajímavé příležitosti. Aktuálně je dcera na Sutnarce na designu interiérů a syn dělá mezinárodní obchod na Nerudovce. Zkouší vlastní projekty, ale škola je zatím stále priorita.

A teď bych to možná i zobecnil na děti, které se účastnily našich volnočasových kroužků a které sledujeme zhruba těch 7 let, kdy buď postoupily ze základky na střední školy, nebo ze střední na vysokou, nebo zakládají své startupy. Do stanov jsme si napsali, že v nviasu vytvoříme prostor, kde budeme experimentovat s novými technologiemi a tvořit produkty a služby, které mají globální potenciál. Věřím tomu, že i naše děti dostaly zajímavé příležitosti a mají rozhled. Získaly příležitost k rozvoji svých dovedností. To znamená, že se umí prodat, umí pracovat s lidmi v týmu, protože z těch našich nadějných talentů se stávají i mentoři kroužků, takže přirozeně rozvíjí svoje lídrovské schopnosti, umějí motivovat. Můj první zážitek z kroužku byl velmi zajímavý, protože mi přišlo, že jsem v úplně stejné situaci jako ve firmě, když máte motivovat 20 lidí, stejně jako když máte motivovat 20 dětí na kroužku, protože každý chce dělat něco svého nějak po svém a vy je musíte dát dohromady a směrovat jedním směrem, takže je to úžasný tréninkový materiál. Naši mentoři i naše děti dostali příležitosti prezentovat a zúčastnit se akcí typu Startup Weekend, kde procvičují zase své jazykové schopnosti, poznají mezinárodní prostředí, případně se zapojí do nějakých projektů, co jsme dělali v rámci Erasmu, takže myslím, že dostávají velký prostor, rozhled a možností. Velmi důležitý je všeobecný rozvoj, zvlášť pro tuhle mladou generaci. Jsem rád, že zkouší různé věci, což znamená, že chvíli s vámi spolupracují, chvíli si třeba pracují na nějakém svém projektu. Mentoři našich kroužků rozjíždí svůj vlastní projekt, který by si chtěli postavit, a to je přesně ta motivace, kdy si vezmou zodpovědnost sami na sebe, a naučí se tak daleko víc, protože se jim najednou otvírají další problémy, před kterými se je my snažíme ochránit. Řekl bych, že se naplňuje vize a očekávání i doma. V tomhle jsme standardní rodina, možná by ta otázka měla být směřovaná na děti, jestli to, co fotr vymyslel, dává smysl?

Image
König nvias

Vrátila bych se ještě k té první otázce. Říkal jsi, že nechceš, aby z tvých dětí byli konzumenti technologií. Před sedmi lety existoval Twitter, Facebook i Instagram. Nemáš trochu strach třeba z Tiktoku a toho, jak sociální média mění chování lidí?

Vnímám, že sociální sítě mají vliv na lidské životy a mění vzorce chování, což pozoruji i u dětí. Při našich aktivitách s prvky projektové výuky, jako jsou kroužky, projektové dny nebo letní tábory pozoruji, jak tyto systémy nastavují očekávání dětí. Digitální technologie a sociální média jsou rychlé a poskytují výsledek a uspokojení okamžitě. Je důležité vybavit děti trpělivostí a naučit je překonávat případné neúspěchy při realizaci svých projektů. Mám však pozitivní pocit z toho, jak radost i z postupných úspěchů pomáhá dětem porozumět, že v životě některé věci trvají a že úsilí a vytrvalost jsou klíčové pro úspěch.

Přestože moje původní obava spočívala převážně v nadměrné "konzumaci" online her, nové sociální sítě jako TikTok se ukázaly být možná ještě více nebezpečné. Co se v nich zásadně změnilo, je zdokonalení umělé inteligence, která má jediný cíl udržet uživatele co nejdéle sledovat poskytovaný obsah. Tato změna ztížila odtržení se od těchto systémů, protože uživatelé jsou neustále odměňováni za jejich přítomnost.

Jak tě poslouchám, tak mě napadlo, jestli jsi koukal na Black Mirror? A pokud jo, neděsilo tě, že některé ty situace už víceméně nastaly?

Mně se tam líbilo nejvíc ten virtuální asistent v krabičce. Toho bych chtěl mít, ale nechtěl bych být ten v té krabičce. V jednom díle udělali virtuální kopii mozku a vytrénovali umělou inteligenci, kterou zavřeli do krabičky. Ta umělá inteligence pak byla v roli asistenta. Trvalo nějakou dobu, než si uvědomila, že je jenom sluha, co má dělat pouze to, co dostane přikázáno. Zajímavý byl díl zaměřený na  social credit, kde odměňovali za pozitivní aktivity, což vypadá na první pohled správně, ale pak přes pár kiksů se člověk může dostat do dost šílené situace, tak uvidíme, jak se to bude teď vyvíjet v Číně. Myslím, že každá inovace si najde své uživatele i odůvodnění.

Na sítích lidi dokážou být hodně zlí, byť hrozná je samozřejmě šikana za školou i online. Vzhledem k digitální stopě lze online člověka hrozně snadno úplně zničit. Co s tím?

Je to důležité téma a nemyslíme na něj jen my. EU definovala DigComp, framework kompetencí, který by měl fungovat v digitálním světě. Podle Dig Comp Frameworku se snažíme orientovat i my, přičemž jedna z těch klíčových dovedností je Netiketa, tedy pravidla slušného chování ve virtuálním a digitálním prostoru. Myslím si, že lidi na sítích fungují tak, že nerespektují hned první bod těchto pravidel: Představte si, že to, co píšete někde na internetu, byste řekli konkrétnímu člověku do očí. To je dle mého bariéra, kterou uživatelé v okamžiku psaní hejtů nemají. Myslí si, že jsou schovaní za nějakou svou bublinou, možná tak jako občas někteří řidiči jsou schopní ve svém autě nadávat. Když vystoupí, tak to jsou milí, normální lidi. Netiketa je dovednost, kterou je nutné rozvíjet.

Pavle, pojďme představit nvias, říct, co všechno děláte.

Pokud bych naši organizaci ve stručnosti představil, tak bych zmínil dvě důležité větve. Soustředíme se na volnočasové vzdělávání, které realizujeme pod hlavičkou Bridge Academy. Tam tvoříme kompletní vzdělávací portál, kde chceme mít opravdu velký prostor, kde se mohou děti a mladí rozvíjet v různých oblastech. Snažíme se poskládat celou učící cestu, kdy začínáme od Minecraftu přes programování her v robloxu, blender, unity, umělou inteligenci a řadu dalších oblastí, kde se mohou děti dál rozvíjet. Jsou to jak fyzické kroužky, tak kroužky v online prostoru, kde se účastníci učí nejen pracovat s nástroji, třeba programovat hry nebo tvořit projekty v Minecraftu, ale zároveň se tam naučí důležité kompetence pro komunikaci ve virtuálním světě, které si myslím - pokud směřují do nějakých technologických firem - tak jsou nesmírně důležité. Třeba digitální nomádství. Kolega je teď ve Švýcarsku, přitom normálně pracuje a užívá si volný čas úplně v jiném místě. To je to, co nám      digitální svět umožňuje. Tyto kompetence rozvíjíme v online prostoru v rámci volnočasového vzdělání.

Druhou větev tvoří programy do škol, kde se to snažíme mít nastavené tak, že nabízíme dlouhodobou spolupráci se školami ve třech jednoduchých krocích. První krok je většinou nějaký zážitek spojený s hrou a namotivováním dětí otevřením různých témat. Druhý krok je poskytnutí školení a koučinku pro učitele, aby se to téma dalo víc rozpracovávat v rámci hodin. Třetí krok je, že motivujeme studenty a žáky základních škol k tomu, aby si sami udělali nějaký svůj vlastní projekt, který může mít dopad na jejich okolí. Můžou nějakým způsobem ovlivnit školní prostředí nebo okolí, kde bydlí, nebo obecně vyřešit něco, co je trápí, a vymyslet na to aplikaci nebo nějaké řešení s využitím dovedností, které se naučí. Témata, která otevíráme, jsou spojená s technologiemi, podnikavostí a udržitelným rozvojem. Technologie jsou zahrnuty v projektových dnech AI Discovery nebo IOT věcí s využitím Minecraftu. Na udržitelnost máme projektový den Climate Rules, což je úžasná, velmi komplexní simulační hra, která pracuje s technologiemi a se simulací, jak budou technologie ovlivňovat naši planetu 100 let dopředu. Podnikavost je přítomná v projektovém dni naší firmy, který se soustředí na technologie jako takové, a zároveň na propojení s obchodní strategií. Jak se zorientovat na trhu, jak firmy tvoří přidanou hodnotu. Investiční hra ukazuje, že když má firma hodně investic ve vlastním výzkumu a vývoji, tak tvoří zajímavou přidanou hodnotu stejně tak, když má dobrý marketing a obchod. Výroba je klíčová. Je to základ, na kterém se musí stavět, ale bez toho okolí nevygeneruje tu správnou přidanou hodnotu. To jsou oblasti, se kterými my jdeme do škol a motivujeme studenty, aby tvořili své vlastní projekty.

Spolupracujete také se Smart Akcelerátorem Plzeňského kraje III na projektech zaměřených na podporu talentů a budování komunity nadaných žáků, je to tak?

S Evou Rojíkovou, manažerkou Budování komunity talentů pro VaVaI ve zmíněném projektu Smart Akcelerátor, se potkáváme a řešíme, kde se nejlépe protínáme. My jsme aktuálně dokončili projekt podpořený MŠMT z fondu pro nadané. Projekt se jmenuje nvias Space for Talents, kde se přesně rozvíjí kompetence, o kterých jsme se už bavili. Do projektu jsou zapojení skvělí odborníci, jako je      Jan Švec z NTIS, který se zaměřuje na umělou inteligenci a technologie, Jiří Švihla se zabývá IoT technologiemi, spolupracujeme i s bioložkou Zdeňkou Chocholouškovou, která představuje studentům téma udržitelnosti a ukazuje i spoustu inspirace z přírody. Dagmar Prášková se věnuje cirkulární ekonomii. Opravdu skvělí odborníci pomohli studentům rozvíjet jejich dovednosti. Pracovali jsme i na osobním rozvoji, tuto oblast zastřešuje Niky Čechů, naše psycholožka, která vedla workshopy zaměřené na týmovou spolupráci a uvědomění si svých vlastních silných stránek. Tohle byl velmi cenný projekt, který se nám skrz projekt Smart Akcelerátor podařilo šířit mezi síť nadaných žáků v komunitě GoHigher. Právě oni mapují a sdružují nadané žáky v regionu. Další program, který chystáme, vychází z našich zkušeností, z toho, že dokážeme dobře propojovat byznys i se středoškoláky, ať už jsou to nějaké projekty nebo exkurze. S byznysem se snažíme velmi úzce spolupracovat, jsme na nich i finančně závislí, spoustu akcí, které realizujeme, firmy finančně podporují. Tenhle program opět bude pro skupinu motivovaných studentů z komunity GoHigher, půjde o exkurzi spojenou s odehráním projektového dne, zaměřeného na podnikavost a umělou inteligenci. Exkurze by měla proběhnout v Biomedicínském centru Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy. Studenti budou mít zážitek a informace z exkurze a v rámci projektového dne se seznámí s umělou inteligencí a budou vymýšlet, jak ji využít v biomedicíně.     

Image
König nvias

Pavle, nezasteskne se ti někdy po tom ruchu z byznysu v AIMTECu, který jsi před lety roky zažíval?

No, i po těch 7 letech se při zvedání telefonu občas přistihnu, že mám tendenci představit se jako člen AIMTECu. Jsou tam skvělí lidé, se kterými se stále potkáváme a řešíme společné projekty. Jinak by to možná měla být opět otázka na rodinu. Nezisková organizace je opravdu jiná v tom, že nemá finanční zisk jako prioritu. V AIMTECu byly finanční možnosti stabilnější a jistější. Neziskový sektor v oblasti vzdělání funguje na odlišných principech, což přináší velké výzvy, zejména co se týká plánování a fungování organizace.

IT byznys, který AIMTEC provozuje, je rovněž plný výzev a výkyvů. Není to nikdy jednoduché a vyžaduje od člověka neustálé úsilí a poskytování kvalitních služeb zákazníkům. Obě oblasti, i přes své rozdíly, vyžadují podobný přístup k řešení strategických výzev. Například situace, kdy se dodávají strategická řešení pro celé korporace, by byla podobná situaci, když se v oblasti vzdělání mění celý vzdělávací systém v nějakém městě.

V oblasti vzdělávání musíme ovlivnit mnoho stran, včetně magistrátu, krajských úřadů, místních firem a akčních skupin. Je potřeba vytvářet společné financování a podporu, nejen finanční, ale i odbornou, aby celý ekosystém fungoval jako celek. V Plzni to funguje velmi dobře, zejména díky podpoře Správy informačních technologií a jejich projektu SIT Port. Celý inovační ekosystém město nazývá jako PINE.

Ačkoli se mi někdy stýská po atmosféře a partě v AIMTECu, je to, co děláme v nvias, plné inspirace a nových výzev, tak není prostor pro nostalgii. Zejména díky kontaktu s mladými lidmi a jejich energii a chybějícím zkušenostem, které přináší jedinečné výzvy, ale také poskytují mnoho inspirace a zajímavých nápadů.    

Vybavuje se ti nějaký příběh, kdy jsi si v nviasu řekl, že právě pro tyhle momenty mělo smysl tuhle organizaci založit?

To je každý den něco, což je skvělé. V tomhle ohledu je to i ta moje povaha, že se dokážu radovat z drobností, které do sebe krásně zapadají. Vypíchnout nějakou konkrétní věc, to je asi těžké říct. Obrovsky nadšený jsem byl, když děti z kroužku, kterým bylo od 8 do 12, bylo to asi pět dětí, prezentovaly na Future Port Prague v angličtině své projekty v Minecraftu před publikem o 200 lidech. Tak to byl pro mě takový velký okamžik, který nevím, jestli byl překonaný. Já ale opravdu dokážu žít z těch střípků. Příkladem mohou být děti z letních Minecraft kempů, které se k nám vrací s tím, že v tom ony samy opravdu vidí smysl. Když je vidíte, jak rostou a že jsou s námi například už      třetí rok, jak prezentují, jak fungují v týmu, tak to je opravdu velká satisfakce. Tam je vidět obrovský posun. A třeba i jen to, že někoho inspirujeme a on nám potom řekne, že jsme mu ukázali cestu, jak představit umělou inteligenci dětem a on to vzal do výuky, nebál se toho a zažil s tím nějaký úspěch, tak to jsou taky velké radosti. Nebo když studenti vytvoří virtuální svět nebo natočí 360° videa do virtuální reality z galerie, což byl pražský projekt Social Impact of ClimAte Rules, a potom s virtuálními sety jdou do domu seniorů a ukazují to seniorům a tam z toho jsou babči a dědové úplně u vytržení. A jedna paní tam prohlásila: „Holky, to je lepší než vyšívání!“.

Závěr roku 2023 byl opravdu výjimečný - vyvrcholení projektu Future Workforce Show, kde žáci ZŠ a SŠ stáli poprvé na pódiu v TechTower a prezentovali svoje projekty nebo závěrečná show nvias Space for Talents v Praze na CIIRC ČVUT.  To jsou momenty, které mě opravdu naplňují.

Nad otázkou jsem přemýšlel i obráceně, když se teď pouštíme do nějakých strategičtějších projektů, kde bychom chtěli ovlivňovat regiony. Říká se, že neziskovky zaplňují nějaký segment, kde nefunguje stát nebo systém jako takový. Ve finále je pravda, že děláme věci, které možná kdyby fungovaly, tak by nebyl důvod, proč nvias zakládat. Kdyby školy byly plné inspirativního hravého obsahu, který umožňuje všestranný rozvoj dětí, technologický i osobnostní, tak by asi nebyl důvod, nvias zakládat. A bavili bychom se něčím jiným.

A není to tak, že škola ze své podstaty vždycky bude trochu otravná?

Řekl bych, že lidi, kteří se vydají cestou „škola hrou“ a baví je tvořit, vzdělávat se a posouvat se, tak musí mít velkou odvahu, protože je to změna oproti tomu, co je zažité. Když budu dělat školu tak, jak se to dělalo padesát let, ani vlastně nevím přesně jak dlouho, tak mi v uvozovkách nikdo nemůže nic říct, neděláme přece nic špatného, jenom jedeme to ověřené. Všichni jsme tímto systémem prošli a      ve finále se dokážeme živit a žít spokojené životy.      

Na druhou stranu vidíme opravdu spoustu příkladů dobré praxe, kdy když se k tomu přistoupí hravě, kreativně a otevřeně, tak je ta úroveň úplně neskutečná. Jako příklad uvedu IB program (International Baccalaureate Diploma Programme) na gymnáziu Rokycany. Když jsme do třídy přišli s programem Climate Rules, tak nám opravdu spadly brady, jak se do toho studenti pustili, jak byli      schopní argumentovat a vyjednávat. IB program hledá motivované studenty, kteří chtějí a mají      zájem a zase to přitahuje jenom ty další motivované, takže to je ve finále hrozně krásné a věřím tomu, že je tohle možné. Další příkladem by mohly být i další školy, které opravdu vystoupily z toho zažitého systému a hledají si trošku jinou cestu. Nechají studenty dělat projekty a věří, že při tom vlastně splní i to, co jim ukládá ministerstvo. Dnes školy hodnotí čistě podle toho, jestli děti znají nějaká data, jestli ví, kdy se kdo narodil, jestli znají zeměpisná a matematická fakta, vzorečky a všechno tohle. Ale když náš vodíkový tým HYDRA přišel na to, že potřebuje efektivně řešit spotřebu vozu, spotřebu baterie, spotřebu vodíku, tak došli k tomu, že by pro ně ve finále bylo dobré, kdyby si dokázali spočítat integrál pro celkovou spotřebu za závody. Byli to středoškoláci, kteří došli k tomu, že se učí látku, ke které by se možná dostali na vysoké škole. Takže díky vlastním     projektům, pokud jsou dobře nastavené, dobře motivované a vedené, se studenti a žáci stejně naučí věci, které jsou v osnovách. Možná, že vynechali někde nějakou drobnou látku, kterou, když ji budou potřebovat, tak věřím tomu, že se ji zvládnou kdykoliv doučit, nebo ty souvislosti pochopit. Takže to takhle jde, což je krásné!

Naše programy bychom chtěli integrovat do škol, které se nebojí. S nviasem jsme uvažovali o tom, zda by nebylo vhodné předefinovat naši misi a cíl jako okamžik, kdy můžeme nvias uzavřít, protože naše mise – poskytnout školám bohatý vzdělávací obsah postavený na hrách, který přináší radost a angažuje děti, umožňuje jim tvořit vlastní projekty, prezentovat své nápady a získávat podporu od firem – je plně naplněna. Až školy budou mít dostatek v prostředcích a motivaci na to, aby tento systém udržitelně fungoval, můžeme považovat náš úkol za splněný.

Image
König nvias

Umíš si v tuhle chvíli představit, že by ta doba opravdu mohla brzy nastat?

Když se kouknu na to, co se děje nejenom u nás v nvias, ale v okolí celého vzdělávacího systému, tak      se snažím vidět věci, které skvěle fungují. Je řada projektů, ať už na podporu podnikavosti nebo práce s technologiemi jako takovými, které do systému přispívají. Zájem veřejnosti a firem začíná vzrůstat.      Stále je před námi obrovský kus práce a samozřejmě se pohybujeme v malé bublině škol, které mají dobře nastavené vedení a mají dobře motivované učitele a tím pádem se k nim dostávají motivované děti, rodiče a všechno to krásně funguje. Pracujeme s velmi omezeným vzorkem škol, celkově je      před námi ještě obrovské množství práce, které se musí vykonat…Pět let je relativně krátká doba. Myslím si, že bude potřeba nějakých 8, 10 let. Až se překlopí generace na nějakých školách, tak by mohlo být zbytečné to, co děláme teď, takže můžeme říct 10 let jako jednoduchou odpověď.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Smart akcelerátor Plzeňského kraje III, reg. č.: CZ.02.01.02/00/22_009/0008121