Napadá mě, jestli obor, kterému se věnujete, tedy vesmír, jestli je velmi těžké v něm uspět, nebo je to naopak snazší, protože se mu možná nevěnuje tolik vašich vrstevníků. Pro někoho je technický směr složitý, je to matika, fyzika a člověk se tím musí „prokousat“, ale zase uspět v tanci nebo zpěvu, kterému se věnuje každý druhý…Jak to vnímáte vy?
To si určitě nemyslím. Ať už bychom se bavili o sportu, nebo právě letectví a kosmonautice, konkurence je všude velká. Obzvláště potom na celosvětové úrovni. Pokud se zaměřím na soutěž Conrad Challenge, tam je konkurence obrovská. Ať už z Ameriky, nebo například z Asie. Je tam diametrálně odlišný přístup vzdělávání a výchovy. Ta kultura je zkrátka jiná. Je dobré zmínit, že v soutěži Conrad Challenge je více kategorií. Kromě té naší - Aerospace and Aviation (kosmonautika a letectví) jsou ještě tři další: Cyber-Technology & Security, Energy & Environment a Health & Nutrition. Nabídka je široká, takže by si vybral téměř každý.
Vůbec jsem nechtěla říct, že by nebyla v rámci Conrad Challenge obrovská konkurence, je to neuvěřitelný úspěch. Spíše jsem se zamyslela nad tím, zda se kosmonautice věnuje hodně lidí ve vašem věku, vaši spolužáci mají asi trochu jiné zájmy, jak jste už prozradila. Ve vašem týmu jste i jediná dívka. Kolik dívek ve vašem věku je zapálených do vesmíru?
To máte pravdu, tolik jich není, a myslím, že je to velká škoda. Z vesmírných a technických soutěží mám až na výjimky zkušenost hlavně se spoluprací se samými kluky. Bylo tomu tak například i v kroužku v Techmanii, raketovém týmu Space Carrots a je tomu tak i teď, v týmu LASAR. Věřím, že se ale najde dívka, kterou naše cesta inspiruje a nezalekne se spolupráce s kluky. Osobně je mi domluva s nimi mnohem bližší. Kvůli jasnosti, stručnosti a jednoduchosti. Ženy ve vědě mají v dnešní době již srovnatelné podmínky jako muži. Spousta lidí v mém věku je šikovných, ale asi nemají potřebné sebevědomí, odvahu, nebo zájem dělat něco navíc. Soutěží je tu nespočet. My našemu projektu věnujeme čas už devátým měsícem, začali jsme loni v srpnu. Aktivně, několik hodin denně se tomu věnujeme až cca poslední dva, tři měsíce. Museli jsme samozřejmě eliminovat ostatní zájmy na úkor jednoho projektu. Je to otázkou volby a každý má možnost vybrat si pro něho tu nejvhodnější cestu.
Je to zasloužený úspěch, opravdu jste se tomu projektu věnovali. Jste výjimečný talent a takových výjimečných talentů by dle vašich slov vlastně mohlo být víc, kdyby na sobě víc pracovali a věnovali tomu ten čas, jak říkáte.
Já bych se rozhodně výjimečným talentem nenazvala. Myslím, že jde v principu o to, že má člověk logický úsudek, nějaké logické myšlení, přirozený selský rozum. Když má touhu dozvědět se něco navíc, zvlášť v dnešní době, kdy máme všichni přístup k internetu a umělé inteligenci, tak není problém dohledat si potřebné informace. Podmínkou je ale právě dostatek času. Když si v týmu rozdělíme úkoly a na mě připadne nějaký, se kterým si absolutně nevím rady, tak neřeknu, že nevím, jak na něj. Najdu si, co se po mně vyžaduje, a úkol vyřeším. Člověk může na telefonu denně trávit i nějaký čas navíc. Když ho využívá produktivně, tak mohou být dnešní technologie spíše úsporou času. Lze efektivně využít i pomoci umělé inteligence.
Říkala jsem, že jste výjimečná, a to hlavně svým přístupem. Spoustu lidí, jak jste sama řekla, vlastně nechce čemukoliv navíc věnovat čas. Na mobilu můžete koukat na Instagram, ale můžete si tam i hledat informace o vesmíru. Kdybyste v soutěži uspěli, dostali byste stipendia na studium v USA, respektive tu nabídku už máte v tuto chvíli. Už jste nad tím přemýšlela, nebo už jste dokonce rozhodnutá, že byste chtěla, nebo naopak nechtěla studovat v USA?
Již v tuhle chvíli mají všichni finalisté, včetně nás, nabídku stipendií asi na pět různých amerických univerzit. Taková nabídka se naskytne asi jen jednou za život. Celý loňský školní rok jsem studovala na gymnáziu v Německu, takže jsem v tuto chvíli ráda, že jsem zpátky v ČR. Maturita mě čeká až za rok, pak se uvidí. Nevím, jestli jít přímo cestou kosmonautiky. Více mě to táhne k dopravnímu letectví. Nabídka amerických stipendií za zvážení rozhodně stojí. Minimálně by si člověk zlepšil jazykové dovednosti. Má cesta by ale aktuálně směřovala nejspíše na ČVUT, obor letectví na fakultě dopravní.
Třeba až se na americké půdě objevíte na té dubnové prezentaci, až na vás dýchne ten americký vzduch, tak budete vědět, jestli „tohle chci, nebo nechci“…
Já velmi ráda cestuji. O to více se ale potom těším domů. Čím více nových míst poznávám, tím více si vážím běžných věcí, které tady doma v ČR máme. Netroufám si říct, jestli se za rok vydám na vysokou školu do Ameriky, nebo zůstanu u nás v Evropě.
