Industriální bohatství Plzeňského kraje těží z minulosti i inovací

Plzeň a Plzeňský kraj se mohou pochlubit unikátním industriálním dědictvím, o němž se všeobecně ví hlavně to, že je spjaté s pivem. Právě v plzeňském pivovaru najdeme první bod evropské industriální stezky u nás, plzeňský region toho může nabídnout ale daleko víc.

Industriální turismus nejen v Plzeňském kraji v rozhovoru představuje Tomáš Raboch, který celou svou dosavadní kariéru pracuje ve službách, cestovním ruchu, marketingu a obchodu. Jedenáct let strávil v Plzeňském Prazdroji v úseku Tourism and Heritage a dnes je mj. Národním reprezentantem evropské organizace ERIH (European Route of Industrial Heritage), kdy po celé České republice spolupracuje jako externí konzultant na projektech pro partnery z řad destinačních společností, turistických cílů, firem a institucí.

Raboch Tomáš

Pane Rabochu, jste Národním reprezentantem evropské organizace ERIH (European Route of Industrial Heritage). Jak jste se jím vlastně stal a co vše reprezentace obnáší?

K tomuto projektu jsem se dostal v době, kdy jsem pracoval pro Plzeňský Prazdroj a kdy se v roce 2008 stal pivovar prvním bodem Evropské industriální stezky u nás. V Prazdroji jsme hledali s kolegy evropský přesah a stali jsme se tzv. prvním „kotevním“ bodem v České republice. Anchor points, tedy kotevních bodů, jak by se dalo volně přeložit do češtiny, je v tuto chvíli v Evropě přes 100, v Česku čtyři. Jedním z nich je tedy Plzeňský Prazdroj, dále pak Stará čistírna odpadních vod 1906 Praha-Bubeneč a dva jsou v Ostravě, Dolní oblast Vítkovice a Důl Michal. Díky tomu, že jsme v pivovaru vybudovali prohlídkovou trasu a na exkurze sem jezdilo každoročně obrovské množství lidí z celého světa, řádově stovky tisíc, stali jsme se průkopníkem pro ostatní industriální atraktivity. A nemyslím jen památky, jde o technické zajímavosti, o mix historických, nových, funkčních, nefunkčních i transformovaných areálů, památek a provozů. Mnoho let jsem měl možnost se seznamovat s tímto projektem v evropském kontextu, přišel jsem do kontaktu s dalšími lidi, co provozují podobná místa zájmu v dalších evropských zemích. Po svém odchodu z Plzeňského Prazdroje v roce 2015 jsem se stal Národním reprezentantem ERIH pro ČR, abych dále rozvíjel a posouval projekty v industriálním cestovním ruchu napříč republikou. Ještě v době mého působení pod Plzeňským Prazdrojem, kam spadají i další provozy – Radegast se vaří v pivovaru v Nošovicích, Kozel ve Velkých Popovicích, takže jsem aktivity spojené s industriálem přirozeně řešil i v dalších krajích. Seznámil jsem se s kolegy z Dolních Vítkovic. Bylo to v době, kdy jsme už měli trasu v Plzeňském Prazdroji hotovou, něco podobného chtěli udělat i tam a poprosili nás, zda jim s tím nepomůžeme. Začal jsem se tak podílet na projektech v jiných regionech, v tuto chvíli je konzultuji např. v již zmíněném Moravskoslezském kraji, Brně, Praze, v Jihomoravském i Karlovarském kraji. Tam mají stezku po industriálních místech nazvanou Fabrik tour. Nejdál jsou ale určitě kolegové na severní Moravě s Technotrasou.

Jsem z Plzně, celou kariéru jsem se pohyboval v cestovním ruchu, hlavně v industriálním cestovním ruchu a už za dob působení v plzeňském pivovaru jsme s kolegy na městě řešili, jak uchopit koncept industriálu v Plzni.

Plzeň ve spolupráci s odborníky v cestovním ruchu včetně Vás už nějakou dobu pracuje na koncepci rozvoje industriální turistiky na Plzeňsku, jak tato myšlenka vlastně vznikla?

Podle mě neexistuje druhé město na světě, minimálně ne této velikosti, které by se mohlo pochlubit dvěma takto celosvětově známými značkami, jako je Plzeňský Prazdroj a Škodovka. Příběhy obou těchto velkých firem jsou hrozně zajímavé a zásadní pro utváření tváře a budoucnosti města. S kolegyněmi z městské příspěvkové organizace Plzeň-TURISMUS jsme udělali analýzu a strategický záměr, jak to téma uchopit již před několika lety. Zásadní z mého pohledu je držet se v tomto směru „trojúhelníku“ – platforma, stezka, festival. Platforma ve smyslu spolupracujících subjektů, kteří utváří industriální stezku. Industriální stezka vznikla z větších i menších hráčů, festival i konference Industry Open jsou pak spíše přidaná hodnota. Odbornou konferenci jsme v Plzni uchopili jako první v Česku, věnujeme se tématu systematicky od počátku. Daří se nám sem dostávat spíkry z celé Evropy - z Anglie, Německa, Rakouska, Polska, Belgie a dalších zemí. Ti nám prezentují zkušenostmi z jejich regionu, dělí se s námi o zkušenosti.

dobřív hamr

Jak byste industriální turismus v Plzni popsal, na čem staví a co všechno už se povedlo vybudovat?

Moc se mi líbí, že Plzeň může stavět na silných hráčích. Plzeňský Prazdroj má propracovanou návštěvnickou strukturu pro domácí i zahraniční návštěvníky, pro skupiny, malé i velké eventy. Lidem se daří ukazovat místa, která přímo i vzdáleně souvisí s pivovarnictvím či historií Škodových závodů, vše je hezky propojeno. I např. Loosovy interiéry, kterými se Plzeň může chlubit, vznikly díky tomu, ze jejich majitelé a zadavatelé byli továrníci, měli finance a přesah, mohli si dovolit oslovit významného architekta, který postavil něco, co dnes do Plzně láká lidi z celého světa. Plzeňský region je atraktivní v tom, že je to destinace blízko Prahy a Bavorska, s ním máme plno společného z pohledu industriálního dědictví, například pivovarnictví, těžby nerostného bohatství nebo sklářství.

kaolin nevřeň

Mám radost z toho, že se tu podařilo dotáhnout projekty, které se zdály být v počátcích nereálné, jako třeba otevření Centrum Caolinum Nevřeň, se kterým jsem měl tu čest pomáhat. Uchopili jsme tak téma kaolinu, které je pro historii i současnost plzeňského regionu důležité. Obecně bylo cílem umožnit skrze velké hráče i návštěvu menších turistických cílů, které jsou v provozu delší dobu, ale komunikaci a marketing si dělaly sami a nebyly tolik vidět. Jak Plzeň, tak Plzeňský kraj industriální tématiku uchopil jako strategický cíl, připravuje projekty a programy, pomáhá menším cílům se zviditelnit, čemuž hodně pomáhá i festival Industry Open, který pořádá již zmíněná městská příspěvková organizace Plzeň-TURISMUS. Právě společně s nimi jsme vymysleli novou značku – brand Industry Open, který za mě dobře reprezentuje, co ta aktivita znamená, otevírá průmyslové bohatství veřejnosti. Turismus není jen o hradech a zámcích, ale i o místech, která jsou živá a stojí za návštěvu.

Dalo by se říct, že má industriální turismus potenciál stát se zajímavým pro širší publikum?

Industriál je pro všechny, a to se mi na něm líbí. Je zajímavý pro malé děti v rámci školních skupin i pro rodiny s dětmi. Děti si vyzkouší například to, jak se dělalo sklo tehdy, jak se vyrábí dnes. Pak to jde průřezově přes mladou generaci, která tráví několik hodin denně na mobilu a najednou se dostane do reálného světa. Je to pro ně „cool“, vidí lidi, co umí něco vyrobit rukama nebo na superstrojích. Střední a starší generace k tomu má vztah, protože svět se rychle mění a posouvá, ve Škodovce nebo pivovaru spoustu let pracovali, znají to tam a ukazují to dětem a vnoučatům. Lidi baví to, že se potkají s dlouhou a zajímavou historií i se současností. A s místy, která stále něco vyrábí. Dostanou se do reálného provozu, můžou si na ty věci sáhnout, vyzkoušet si je, potkat se se zaměstnanci, kteří ty věci tvoří, k tomu třeba v případě piva nebo sektu mají možnost i ochutnat, což je další benefit.

Město chce téma industriálního cestovního ruchu využít jako konkurenční výhody. Má Plzeň v tomto ohledu velkou konkurenci? Hodně průmyslová je Ostrava, která potenciál využívá skvěle, industriální stezku připravuje Brno…

Potenciál si uvědomila jiná velká města a regiony a hodně do toho šlapou. Brno bojuje s tím, že i tam se bourají hodnotné objekty. Zajímavá je i severní Morava, tam do toho dokázali vtáhnout celý kraj, místa napříč regionem. I v Plzeňském kraji by bylo dobré zapojit ještě více míst. Jižní Čechy se také zaměřují na industriál, stejně jako Karlovarsky kraj, ve kterém najdeme třeba Moser, THUN nebo Becherovku. Zajímavé jsou Krušné hory, kde „Krušnohoří“ jako jedinečná hornická krajina s unikátními montánními památkami v nadzemí i podzemí a s hustou sítí horních měst je nyní v UNESCO. Zmínil bych i Jablonecko a samozřejmě Prahu, i ta prezentuje industriál např. formou industriálních procházek. Zlín má také obrovský potenciál. Téma industriálního turismu je třeba dál rozvíjet, když už jsme se do toho pustili a našli partnery. Plzeň má výhodu v tom, že je hodně pestrá z pohledu témat, protože to není jen pivo a Škodovka, ale i kaolin, sklo, doprava, vodní a odpadové hospodářství a mnoho dalších. To je devíza Plzně, je to víceoborová záležitost, nejen jeden průmysl.

V rámci festivalu Industry Open se fanoušci technických památek mohou každoročně podívat do mnoha technických památek i živých provozů. Jsou v regionu místa, která mají potenciál, a ještě nebyla objevená? Je čím obohatit program do budoucích let?

Těch míst je spoustu a je třeba ukázat jim cestu, „vzít je do party“. Jde o to, aby kraj a město s těmito místy pracovali. Jsou místa a areály, které by si péči zasloužily, ale je to otázky vysokých finančních investic. Byli jsme se například podívat ve Zbůchu, který je známý pro těžbu uhlí. Místní spolek by z obce chtěl udělat jeden z cílů industriálního turismu. Projekt je velkorysý, nevím, zda je v tuto chvíli realizovatelný. Zmínit bych mohl i Břasy, okolí Kaznějova a Nevřeně. Dalším tématem je třeba sklářství. Menších skláren je v regionu hodně, téma se dá hezky propojit s nápojovým průmyslem, který je tu silný. Mluvilo se i o propagaci tří slavných nápojářských značek, které jsou z Plzně a okolí. Nabízí se příležitost přeshraniční spolupráce, Bavorsko má podobné projekty. Projekt ERIH právě spolupráci jako best practice praktikuje, umožňuje např. stáže lidem z jednoho industriálního cíle do druhého. Je tu také možnost výměny expozic. Důležité je začít profilovat industriální turismus jako samostatnou část aktivit v cestovním ruchu.

sklárna

Myslíte, že budou zpřístupněny i nějaké další živé provozy? V tuto chvíli se zájemci mohou podívat například do plzeňské Vodárny, depa PMDP na Karlov nebo depa ČD…

Za mě je hrozně důležité, že má Plzeň mnoho míst, významných z pohledu výzkumu, vývoje a inovací. Jsou tu místa, která jsou z celoevropského, možná i celosvětového pohledu významná. Máme zde spoustu špičkových pracovišť, která chtějí lidem ukázat, co dělají, třeba výzkumná centra pod ZČU nebo Biomedicínské centrum na Lochotíně. Jsou to pracoviště, která jsou neskutečně zajímavá. Většina významných firem, které zde podnikají, mají pracoviště, která jsou opravdu zajímavá a je super, když se tam může dostat i veřejnost. Mnoho mezinárodních firem, které si často myslí, že nepotřebuji lokální marketing, protože jsou zaměřené na B2B business, po čase mnohdy zjistí, že nemají žádný kontakt s lokálními lidmi, hledají zaměstnance a mají problém. Nemají možnost veřejnost oslovit, ti mnohdy netuší, že tady ta firma je. Potřebují aktivity a komunikační kanály, kterými by lidi oslovili. Pustit je podívat se do provozu, kde vyrábí, je jedním z způsobů komunikace. Spousta firem v Plzni i jiných regionech dělá dny pro veřejnost, dny pro rodiny s dětmi, prohlídky. Je ale třeba mít základní trasu se zázemím pro veřejnost, klíčová sdělení, která by si lidé odnesli. Prohlídka je velmi silný nastroj, jak toho docílit.

Jsou ještě jiné možnosti, jakým pracovat s industriálním bohatstvím?

Další možností, jak pracovat s industriálním dědictvím, je transformace industriálních areálů. Zmínil bych například areál nynějšího multikulturního prostoru DEPO2015, bývalého depa městských dopravních podniků, kde vznikla samostatná industriální stezka. Je interaktivní a ukazuje zajímavou historii areálu. Je tu možnost rozvoje DEPO2015 způsobem, kdy by se stalo krajským „industriálním hubem“, dalo by se na něm ukázat, co všechno je v rámci tohoto tématu možné, a rozprostřít to do kraje. Za zmínku stojí i Světovar, bývalý pivovar, který původně rozžil projekt Plzeň-Evropské hlavní město kultury, než se přesunul do dnešního DEPO2015. Tento bývalý průmyslový areál se daří transformovat a zachránit tak industriální kulturní dědictví. Naši předci si stavěli nádherné paláce, které jsou krásné i po staletích. Zachránit hrad nebo zámek, to každý bere automaticky, ale zachránit historický průmyslový objekt, když to navíc má stát třeba půl miliardy, to je těžký úkol. Je třeba ale ukázat na příkladech dobré praxe využití průmyslových objektů. Významnou roli v tomto procesu hrají majitelé a provozovatelé těchto historicky hodnotných objektů. Je ale třeba zdůraznit, pokud se vrátíme k poslání sítě ERIH a mé roli v této organizaci, že tím hlavním cílem projektu ERIH není zachraňovat industriální objekty, nejde o uskupení památkářů. Na to jsou jiné instituce na národní i mezinárodní úrovni. Jsme tu od toho, abychom ukazovali cestu, podporovali spolupráci, upozorňovali na zajímavé příběhy značek i lidí, snažíme se o komunikaci a PR industriálního turismu, to je hlavní cíl projektu ERIH.