David Uhlíř: „Většina inovací v těch opravdu technologicky pokročilých firmách v Česku se děje bez jakékoliv veřejné podpory, to je důležité si uvědomit.“

Dr. David Uhlíř, zástupce ředitele pro strategii JIC s dlouholetými zkušenostmi z oblasti rozvoje inovačních ekosystémů, včetně prostředí pro inovativní startupy, se na naší říjnové konferenci Inteligentní specializace regionu 2023 podělil o zkušenosti s rozvojem inovačního ekosystému v Jihomoravském kraji. V roce 2002 by Jihomoravský kraj regionem s vysokou nezaměstnaností, Brno-město se potýkalo dokonce s 12% nezaměstnaností. Dnes je Jihomoravský kraj regionem s nejvyšší koncentrací podnikatelských pracovišť výzkumu a vývoje (VaV), má jich 459. V high-tech odvětvích je zaměstnaných 7,3 % obyvatel region a Jihomoravské inovační centrum se může za dvacetiletou historii pochlubit celou řadou úspěchů. Rozhovor byl pořízen během říjnové konference ISR 2023. 
Podnikání

Pane Uhlíři, předně bych se ráda zeptala, jak hodnotíte konferenci. Zaznělo tu něco, co vám utkvělo v paměti, nebo na co jste třeba nestihl reagovat?

Spousta věcí. Co mě zaujalo, je image města. V Plzni jsem nebyl pětadvacet let a mám z toho velmi dobrý pocit. Zároveň v těch ohlasech zaznívalo, že lidé to vnímají spíše negativně, že Plzeň není atraktivní místo pro lidi ze zahraničí.

Já měla opačný pocit, od panelistů z Plzně jsem zaznamenala pozitivní komentáře, jeden z nich dokonce s nadsázkou použil termín „plzeňský fašista“ a chtěl tak vyjádřit, že je hrdý Plzeňan, nepřišlo vám?

Pan Wichterle, který vlastně není Plzeňák, mluvil o tom, že je třeba zlepšovat image města, což je docela zajímavé, protože v mém vnímání má Plzeň dobrou image, myslím, že tady je na čem stavět. Přišla mi zajímavá i debata o prioritách. Rektor Západočeské univerzity v Plzni Miroslav Lávička hovořil o potřebě najít tu svoji profilovou niku a odlišovat se, což si myslím, že je přesně o tom, jak má být postavená specializace.  Zároveň jsem neměl pocit, že by to z těch priorit, které si kraj stanovil, bylo moc cítit. Z toho jsem měl pocit, že kdyby se určily české priority specializace, tak mohou být úplně stejné.

Image
Uhlíř

Zaujala mě vaše reakce, že vám přijde pět specializací příliš, můžete to více okomentovat?

Ano, to mi přijde hodně. Pokud chcete v kterékoliv z nich způsobit nějaký rozdíl, tak to je strašně moc práce a zdrojů, které tomu musíte věnovat. A region, který má 600 000 obyvatel s rozpočtem, který má k dispozici, bude mít dost práce způsobit změnu v jedné, ve dvou oblastech.

Takže jde hlavně o finance?

Finance jsou jednou z věcí, klíčová je i kritická masa. Některá ta témata jsou za mě spíš pro národní debatu, kam Plzeň může něčím přispět, ale není to něco, v čem by mohla sama jako region způsobit rozdíl bez spolupráce v rámci celé země.

V Plzni se teď hodně skloňují kvantové materiály, je tohle za vás ta oblast, kam se soustředit?

Myslím si, že inteligentní specializace je o inovacích a o byznysu. Tohle jsou věci, které jsou strašně zajímavé z výzkumného hlediska a možná to časem do nějakých aplikací dojde, ale to je tak dlouhá cesta a vyžaduje to obrovské zdroje a mezinárodní spolupráci, na tom stavět regionální inovační strategii je podle mě nesmysl. Z hlediska nějakého technology readiness levelu je to strašně daleko od komerčního využití. Myslím, že je důležité rozlišovat výzkum a inovace, to není jedna a tatáž věc. Z dnešní debaty na konferenci jsem měl pocit, že se to dost míchalo. Míchalo se financování výzkumu a inovací. Většina inovací v těch opravdu technologicky pokročilých firmách v Česku se děje bez jakékoliv veřejné podpory. Například firmy jako Avast za celé roky své existence nedostaly ani korunu veřejných prostředků na výzkum a vývoj, nezískaly ani jeden grant. A to je český jednorožec, globálně úspěšná a technologicky velmi pokročilá firma. Přední biotechnologická česká firma Sotio také vyvíjí vše za soukromé peníze. Myslím, že ta debata se pořád strašně stáčí na ty státní peníze, které jsou ale vlastně objemem relativně malé vůči tomu, kolik se celkově do inovací v tomto státě vynakládá, a přijde mi, že je to vlastně trošku škoda. Nebavíme se o tom, jakými chytrými regulacemi může stát třeba znásobit objem investic rizikového kapitálu, který by do těchto firem mohlo natéct na inovativní projekty. Protože nic takového nemáme, tak lidi investují peníze do nemovitostí a nafukují realitní bubliny. Tohle jsou podle mě diskuze, které souvisí s inovační politikou. Kvantové materiály jsou fajn, ale to opravdu v tuto chvíli v českých podmínkách není byznys a inovace, to je výzkum, a především základní výzkum.

Na konferenci zaznělo, že „aby Brno nebylo jen obydlená zatáčka, kde nic není, rozhodli se založit JIC a vsadit finance na inovace, vědu a výzkum“.  Když tohle slyšíte, souhlasil byste s tím, že to bylo tak, že jste se prostě museli v jednu chvíli rozhodnout, že něco musíte udělat, a třeba se tak i vymezit vůči Praze, se kterou je Brno pořád srovnáváno?

Nemám moc rád to srovnávání s Prahou. Mně to přijde takové dost laciné. Místní ekonomický problém u nás v regionu byl v té době tak velký, že si zkrátka lidé sedli kolem stolu a rozhodli se, že s tím musí něco dělat, což je podle mě normální a přirozené. Já osobně jsem přesvědčený o tom, že se v rámci ČR potřebujeme spíš naučit víc spolupracovat než se vymezovat.  Trošku mě mrzí ty poznámky pana hejtmana v úvodu o tom, kolik Brno požralo peněz. Já si myslím, že to je míchání jablek s hruškami, protože někam doputovaly peníze na výzkumnou infrastrukturu. To nejsou inovace. Efekt těch investic na inovační a podnikatelské prostředí zprostředkovaně určitý byl, ale byl poměrně omezený, stejně jako v Plzni, kam se v přepočtu na počet výzkumníků investovalo více než v Brně. Tyto investice ze strukturálních fondů jsou ale jen podhoubím pro výchovu a růst talentů, které se mohou, ale nemusí přetvořit v inovace a podnikatelský úspěch v podobě vzniku a růstu inovativních firem.

Image
Uhlíř

V Brně jste si řekli „máme problém, musíme něco dělat“. Na naší konferenci od účastníků z Plzně zaznělo, že tady máme skvělé inovační prostředí. Není vlastně dobře nebýt až tak spokojený se současným stavem?

Když se podíváte po světě, tak hodně inovačních ekosystémů, které jsou v hodně pokročilém stavu, je v místech, kde v nějaký okamžik došlo k nějaké velké ekonomické krizi a ta často byla akcelerátorem změny, nějaké nové trajektorie. Když třeba uvedu Eidhoven, to je podobný příběh, kdy tam začátkem 90. let téměř zkrachovala společnost Philips… A příkladů takových regionů by se našlo víc. Myslím si, že na tom něco je, že krize nutí lidi hledat nové cesty a taky se semknout a spolupracovat. Není náhoda, že většina hlavních měst v Evropě paradoxně moc vyspělý inovační ekosystém nemá. Ano, děje se tam spousta věcí -  teď nemluvím jenom o Praze  - když jsem se o tom bavil s kolegy z naší evropské asociace, tak říkali, že je opravdu častý model, že zajímavá jsou často ta druhá, třetí města v řadě. Jednak se musí víc snažit, aby se tam něco stalo, ale taky často zažila nějakou krizi. Ta hlavní města jsou většinou docela v pohodě. Do Prahy pořád budou jezdit turisté, jsou tam ústředí nadnárodních firem. Hlavní města prostě mají přirozenou atraktivitu, stahují talenty tak jako tak, takže se nemusíte až tak moc snažit a ekonomika v zásadě funguje. Ale když prostě proděláte hlubokou krizi, jako třeba Ostravsko nebo dnes Ústí nad Labem, máte silnější motivaci se zlepšit…Tam se dnes taky dějí zajímavé věci a vychází to z té potřeby řešit akutní problémy.

V souvislosti s konferencí Česko na křižovatce mě napadlo, že celá země se nachází v podobné situaci, kdy by si měla říct, jak zvrátíme současný ne moc příznivý ekonomický vývoj.

Já mám pocit, že to tak trochu je. Minulý týden u nás byl pan prezident Pavel na návštěvě a přesně o tom jsme se bavili. Říkal, že by chtěl vytvořit skupinu lidí, která by pomohla zformulovat vizi pro Česko, která bude trošku nadčasová, rozhodně přes jedno volební období, a nadstranická, protože vnímá, že je ten problém dost akutní a slyší to ze všech stran. Baví se s lidmi jako je pan Wichterle a další. A to že byl u nás a bavili jsme se o tom, dokládá, že to vnímá velmi citlivě a slyší to od různých lidí, takže já doufám, že se něco takového postupně začne dít.

Na této konferenci padla další důležitá věc. Nemělo by se to řešit jen dlouhodobě, ale zároveň i s opozicí, protože to není záležitost na jedno volební období, ale na dlouhou dobu dopředu. A reakce opozice připomínala spíš výsměch. Mluvil jste o tom, že je důležitá spolupráce. A to asi i na nižší úrovni, třeba mezi kraji. Mohly by spolupracovat a inspirovat se, ne se pošťuchovat, nebo dokonce shazovat…

Mám pocit, že v tomhle ohledu se hodně změnilo. V rámci své prezentace jsem zmiňoval platformu YNOVATE, která sdružuje inovační centra napříč celou ČR. Tam se opravdu bavíme a sdílíme zkušenosti velmi intenzivně. Každý měsíc máme dlouhý synchrocall mezi inovačními centry, kde se jde do detailů, jak se řeší určitý druh problémů s lidmi se zkušenostmi, s čím se potýkají klientské firmy, apod. Sdílí se kontakty a informace, takže mně přijde, že se to velmi odspoda podařilo. Je fakt, že jsme do tohoto úsilí ze začátku investovali nejvíc ze strany JICu, protože jsme byli nejdál, ale dneska už se nám to vrací a učíme se od partnerů, kteří už také ušli kus cesty a vyzkoušeli zase jiné věci. A kolem YNOVATE tak vznikla komunita profesionálů se společným zájmem – rozvíjet své regiony, ale společně celou republiku. Ano, možná někteří politici to vnímají jinak a mají potřebu se nějak vymezovat, mně to ale přijde hloupé.  Já si myslím, že ve státě velikosti většího čínského města si ještě hrát na nějaké pašalíky, kdo je větší a lepší, není užitečné…Prostě potřebujeme pohnout celým státem, jestli chceme něčeho dosáhnout, a k tomu je potřeba spolupracovat.

Napadlo mě, že česká nátura tomu možná naproti nejde?

Já si to nemyslím, nebo mně to přijde strašně deterministické. Já si myslím, že kultura je tvárná, kultura je o vzorcích chování a o nějakých opakujících se praktikách. To, o čem jsem se snažil mluvit na příkladu Jižní Moravy, je o kulturní změně.  My když jsme v tom roce 2001-2 začínali a dělali jsme první hloubkové rozhovory ve firmách, tak ty reakce těch lidí byly: „Jakože vy jako veřejný sektor chcete něco pro nás dělat? A jak si to jako představujete? Snižte nám daně a dejte nám pokoj!“ Byla tam extrémní nedůvěra k čemukoliv ze strany veřejného sektoru. Dneska je ta situace úplně jiná. A jsou to pořád ti stejní lidé. Ano, přibylo podnikatelů mladší generace, kteří jsou mnohem otevřenější, ale i u generace podnikatelů z 90. let došlo k posunu, když viděli, že se dá spolupracovat, aniž by je to ohrozilo, že to jde.

Takže jste je jim ukázali, jak na to?

Myslím, že kultura se utváří v interakci. A když opakovaně zažíváte v interakci pozitivní zážitek, tak to může způsobit, že změníte své vlastní chování a zjistíte, že se s těmi lidmi mluvit dá, že apriorní nastavení může být spolupráce a nikoliv podezíravost a nedůvěra. A že když se domluvíte s partnery z veřejné sféry na něčem a to se pak opravdu stane, posiluje to chuť spolupracovat dále. Ne všechno se v inovační politice podaří, to je jasné, ale aspoň se udělá všechno pro to, aby se domluvené závazky naplnily. Naše zkušenost je, že když tyto své závazky otevřeně pojmenujete, dodáte dohodnuté, nebo vysvětlíte „naférovku“, proč to nejste schopní zajistit, tak ti lidi jsou ochotní tomu ten čas a tu energii věnovat.  To, o čem při panelové diskuzi mluvil pan Kraus (Libor Kraus, společnost COMTES), že firmy nemají motivaci na ta jednání chodit, tak s tím my dneska problém nemáme.  Nám na setkání opravdu chodí ti seniorní manažeři i majitelé firem a chodí tam rádi a říkají nám, že je to vždycky osvěžující, že vidí, že se zase něco pohnulo a že k tomu můžou říct svoje a být součástí pozitivní změny… Ano, musíme být realisti v tom, jaké jsou kapacity těchto lidí, protože jsou to prostě super vytížení lidé. Nemůžeme očekávat, že by to odpracovali za nás, ale to, že si od nich nabereme vstupy, které pak nějak zpracujeme, vyhodnotíme a následně zohledníme přitom, co se v té veřejné politice dělá, tak to oni kvitují velmi pozitivně.

Kdybyste měl vypíchnout nějaké úspěchy JIC, co byste zmínil? Uvedl byste například firmy, které se od začínajících startupů změnily ve fungující firmy, jež se dokázaly prosadit i v zahraničí? Nebo jste víc pyšný na ekosystém, který se vám podařilo vybudovat? Že s vámi chtějí spolupracovat jak veřejné vysoké školy, od nichž jste v počátcích cítil nedůvěru, ale i již zmínění manažeři velkých firem, které na vaše setkání rádi chodí?

Myslím, že je to kombinace obojího. Bez úspěšných firem a jednotlivých podnikatelů a jejich osobních příběhů by rozvoj inovačního prostředí v Brně nemohl být tím, čím je. Současně ten celý ekosystém, fakt, že se lidé potkávají a spolupracují, sdílejí své zkušenosti a dávají je k dispozici těm méně zkušeným – to je naopak součástí individuálního úspěchu jednotlivých firem. Čili stručně řečeno jsem hrdý na to, že nám dobře funguje spolupráce mezi jednotlivými partnery v ekosystému, a že to současně akceleruje růst jednotlivých firem, které z toho prostředí vyrůstají. Vlastně bych řekl, že se tyto dvě věci nedají dost dobře od sebe oddělit. Je to trochu jako ve sportu: v dobrých týmech vyrůstají dobří hráči. A jejich výkony dělají ten celý tým ještě lepším.

 

Dr. David Uhlíř absolvoval doktorské studium geografie na Open University v Milton Keynes ve Velké Británii a magisterské studium sociální geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se regionální inovační strategii Jihomoravského kraje, pomáhá facilitovat vznik nových projektů a iniciativ na podporu inovací, propojovat aktéry v místním inovačním ekosystému a přinášet podněty pro jeho další rozvoj. Historicky stál také u vzniku první generace RIS na jižní Moravě v letech 2002-2003, jejíž součástí byla také regionální dohoda na založení JICu. Podílel se také na řadě konzultačních projektů v oblasti inovační a výzkumné politiky v ČR i v zahraničí.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Smart akcelerátor Plzeňského kraje III, reg. č.: CZ.02.01.02/00/22_009/0008121