Udržitelný rozvoj je téma i v Plzeňském kraji

Peníze by se měly točit, říkávaly už naše babičky. Ty ale také přemýšlely, jak přeměnit odpad v další zdroje. Otáčet by se měly zejména materiálové toky, protože peníze budou, ale komodity ne. Už v roce 2009 světová poptávka po komoditách, tedy po energiích, kovech, zemědělských produktech a dobytku, dosáhla 1,5 násobku množství, které je planeta schopna zajistit a obnovit udržitelným tempem.  
Podnikání

Zdroje jsou omezené a lidé by se měli naučit s nimi lépe zacházet. Jednou z možností je cirkulární ekonomika, koncept, který je základní součástí udržitelného rozvoje.

O co jde?

Institut cirkulární ekonomiky, z. s., na svém webu uvádí, že současné modely spotřeby v kombinaci s předpokládaným růstem počtu obyvatel až na 10 miliard lidí do roku 2050 ukazují, že globální poptávka dosáhne trojnásobku udržitelné produkce naší planety. Jen Evropa vyprodukuje 2,5 miliardy tun odpadu ročně, z čehož zhruba 50 % skončí na skládkách nebo ve spalovnách. Pozoruhodné je, že se tak nenávratně připravujeme i o vzácné materiály.

Na některých skládkách je totiž dnes větší koncentrace zlata než ve zlatých dolech.

Jedním z důvodů této situace je fakt, že většina materiálových toků má lineární povahu. Primární suroviny, jako je ropa, kovy či stromy jsou vytěženy, přeměněny na produkty a na konci životního cyklu skončí na skládce nebo ve spalovně. Situaci neprospívá ani to, že 95 % produktů končí v koši po pouhých šesti měsících od jejich zakoupení. Dnes data naznačují, že snaha o neomezený hospodářský růst založený na lineárních principech v kombinaci s neudržitelným získáváním zdrojů a spotřebou vede k dramatickým dopadům na životní prostředí, společnost a hospodářství.

Image
cirkulární ekonomika

Cirkulární ekonomika jako odpověď na neomezený růst s omezenými zdroji

Situaci nepomáhá ani více než rok trvající celosvětový boj s pandemií koronaviru, kdy šla ekologie „logicky“ stranou. V tuto chvíli všichni sháníme jednorázové hygienické pomůcky, objednáváme si domů zboží a potraviny v obalech, které končí v tom lepším případě v popelnicích s tříděným odpadem. Otázka obnovitelných a udržitelných zdrojů a navrhování takových produktů a služeb, které nemají negativní dopady na přírodní ekosystémy a lidské zdroje je teď tak trochu u ledu, i když ne tak úplně. Například Evropská unie učinila výrazný krok ke snižování emisí. Evropská komise rozhodla, že výrobci praček, myček, ledniček nebo televizorů budou nuceni od roku 2021 zajistit náhradní díly i deset let po prodeji výrobku, a tak si domácnosti budou moci opravit spotřebiče. “Tato metoda je historicky využívaná v automobilovém průmyslu, tam funguje perioda skladování, myslím, 20 let. Její zavedení má svůj logický smysl, ale konečné náklady samozřejmě ponese spotřebitel. To držení náhradních dílů „na sklad“ má ale smysl jen tehdy, bude-li se pokračovat ve výrobě levných a méně kvalitních výrobků. V případě, že by se směr obrátil k tomu, že se začnou vyrábět kvalitní výrobky z kvalitních dílů, nebude taková skladová zásoba potřeba,” prozradil Ing. Martin Babuška, MBA, tematický koordinátor Operačních programů Výzkum, vývoj a vzdělávání MŠMT a Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost MPO.

Jak tedy docílit neomezeného růstu s omezenými zdroji? Klíčem je rozumné používání zdrojů. „Používání“, ne „využívání“. “Ve své podstatě to není z dlouhodobého hlediska lidstva nic nového nebo světoborného. Každá civilizace recyklovala své produkty pro další použití,” uvedl Ing. Babuška a dodal: “Cirkulární ekonomiku bych neviděl jen z pohledu ochrany životního prostředí.”

Co to tedy ta cirkulární ekonomika je?

Důležitá je zejména minimalizace odpadu a jeho nové využívání, rozproudění ekonomiky formou digitalizace a zefektivnění logistických cest. Jde o přetavení odpadového materiálu zpět na zdroje, o zvýšení životnosti výrobků pomocí promyšlených technologií a designu a již zmíněné zvýšení možnosti náhrady dílů, oprav, vylepšení a přestavby.

Příkladem přetavení odpadového materiálu zpět na zdroje, navíc získaného v místě jeho vzniku, může být regenerace jakýchkoli druhů odpadních olejů na tzv. základové oleje ve speciálním decentralizovaném regeneračním zařízení, umístěném v kraji nebo regionu. “Odpadní průmyslové oleje (včetně rostlinných všeho druhu) se v tomto zařízení mohou přeměnit na základový olej, ze kterého lze vyrobit nízkokvalitativní oleje, typu hydraulický, separační apod., tedy na nový výrobek, případně palivo do kogeneračních jednotek se zanedbatelnými emisemi, či jej využít v zahradní nebo lesní technice, jako oleje ztrátového mazání, mezi které patří především biodegradabilní oleje,” upřesnila Ing. Margarita Mūllerová, MBA, konzultantka BIC Plzeň, která se zabývá projekty cirkulární ekonomiky. “Ve specializovaném decentralizovaném zařízení české výroby se mohou zpracovávat (regenerovat) i použité oleje z místního strojního průmyslu a s použitím vhodných aditiv se mohou vrátit jako konkrétní typizované oleje do strojních zařízení. Stačí, aby se příslušné regiony domluvily s místními firmami na efektivním využití takového zařízení,” doplnila Mūllerová a dodala: “Získané čisté oleje z těchto zařízení jsou cennými zdroji, které je možné zachovat v místních podmínkách, a neprodávat je do zahraničí.” Některé kroky pro využívání principů cirkulární ekonomiky už jsou v běhu. Uvést lze  instalování speciálních sběrných nádob pro použité jedlé tuky a oleje v obcích. Zatím se ale takto získané použité oleje odvážejí na velké vzdálenosti, kde jsou předány k dalšímu zpracování. Naplnění poslání cirkulární ekonomiky je o změně myšlení společnosti, regionů, obcí, firem i jednotlivců. Změna může přijít i zdola.

Důležitá je totiž změna spotřebitelského chování a zvýšení produktivity využívání zdrojů. Za posledních 30-40 let naše euroatlantická civilizace začala spotřebovávat příliš mnoho přírodních zdrojů a výroba byla tažena „spotřebou“, nikoliv „potřebou“. „Potravní řetězec“ od návrháře, výrobce a prodejce po spotřebitele je nastaven tak, jak to není z dlouhodobého hlediska planetárních zdrojů udržitelné. Ten systém tak mohl fungovat pro jednu miliardu euroatlantické civilizace, ne pro téměř 8 miliard obyvatel planety, kteří také chtějí vlastní domek, jedno až dvě auta, pračku, myčku, sušičku a plochou televizi. Na to tahle planeta nestačí, proto je třeba začít přemýšlet o významné změně chování, a to celého řetězce,” řekl Babuška.

S konceptem cirkulární ekonomiky souvisí nejen ekologie, kterou si představíme asi všichni, ale také sdílená ekonomika, kdy lidé přechází z vlastnění na sdílení. Velmi populární je sdílení ubytovacích kapacit, aut, kol, koloběžek či dražšího nářadí, ale také barter neboli směna kus za kus.Myslím, že bychom se měli zamyslet nad jakýmkoliv naším počínáním v životě a zkusit se držet směru „Zajistit 100% výkon s 80 % zdrojů“. Myslím, že by se měl každý člověk, a to nejen v práci, ale i v osobním životě, u každé aktivity zamyslet v kontextu „100/80“. Zjistíte, kolik nákladů a aktivit je vlastně zbytečných a jen vyhazujete peníze. To si ale každý musí uvědomit sám. Stačí začít u drobností,” zakončil téma, kterým se zabývají vlády po celém světě, Ing. Babuška.