Když se řekne sociální sítě a věda…Sociální sítě jsou spíše zábavová věc a samozřejmě i věda může být „věda hrou“ - třeba pokusy v Techmanii jsou hodně zábavné - ale jde to dohromady? Co myslíte?
Ano, Techmania nebo Vida produkují zábavný obsah, sdílejí pokusy. Já hrozně ráda dávám za příklad CIA, která se někdy zhruba 8 let nazpět objevila na Twitteru. A já si dokážu představit, jak v té CIA měli poradu a někdo tam přišel a navrhl, že by mohli mít sociální sítě, a někdo další se zeptal, co tam budeme dávat? Vždyť jsme super tajná organizace, všechno je tajné nebo přísně tajné, tak co tam budeme komunikovat? Já už jsem jejich kanál dlouho neviděla, takže nevím, jak komunikují teď, ale jejich PRVNÍ příspěvek zněl tak, že „nemůžeme potvrdit, ani vyvrátit, že CIA je na Twitteru“ a vlastně tímhle způsobem komunikovali dál. A když měli měsíční výročí, tak udělali Twitterversary, že budou odpovídat na dotazy, a odpovídali třeba na to, jestli existuje Area 51, kdo zabil Kennedyho a vlastně dělali si srandu z toho, jak jsou vnímaní a tím lidi bavili, takže dokázali být zábavní. Našli zábavu a našli ji správně, ale zároveň mezi tyto příspěvky dávali historické příběhy a příspěvky, ve kterých mluvili o tom, jak je CIA důležitou součástí americké historie a bezpečnosti. Dokázali nakombinovat zajímavý, poutavý obsah, u kterého se lidi baví, ale zároveň se dozvídají něco o tom, jak CIA funguje a proč je důležitá pro Ameriku a pro bezpečnost. Takže ono to podle mě nemusí být nutně nějaké škatulkování, že nemůžete mít zábavu, ale jde o to najít ten způsob. Ale taky mít zábavu nemusíte, možná to není nutně ta nejlepší cesta. Zábava ano, ale jde o to zkusit se zamyslet nad tím, jak vlastně udělat co nejpoutavější obsah, poplatný dané platformě a poplatný cílové skupině, kvůli které vás lidi budou chtít sledovat, a bude to pro ně zajímavé. A pokud ho nemáte, tak se prostě musíte smířit s tím, že ty sociální sítě prostě budou takové, jaké jsou. To je právě ono.
Neexistuje nějaký jeden ultimátní návod, který by mohl zabrat. A ono mimochodem dost často také vychází, což si myslím, že bylo i u té CIA, že musí nastat kombinace vhodných podmínek - vhodně zvolená platforma a publika, ale i člověk, který najde tzv. „chemii v obsahu“. Myslím, že tam byl člověk, který řekl, hele, zkusím to tímhle humorným stylem. Hezky to myslím odstartoval i Petr Kukal[1] před pár lety na Twitteru pro Ministerstvo kultury. Do té doby ministerstva jela komunikaci, kdy pan ministr vydal tiskové prohlášení, a to byla brutální nuda. Na Twitteru ministerstva sledovalo jen pár desítek lidí, a pak najednou Ministerstvo kultury kvetlo. „Kdyby lidi byli sekvoje, dožil by se dnes E. Hemingway 116 let. A kdyby se 7 let po získání Nobelovy ceny za literaturu (1954) nezastřelil.“ Tento tweet skokově zvýšil zájem o ministerský Twitter a počet nových následovníků narostl během chvíle asi o 500. Všichni na to koukali, co to jako je. A ty tweety pokračovaly. Zjistilo se, že nějaký běžný úředník Ministerstva kultury je shodou okolností básník, který, protože píše básně, dostal za úkol se ujmout jejich Twitteru. Tak to vzal po svém a rozhodl se, že si prostě bude s tím účtem hrát. Narážel na to, jak všichni v různých pořadech říkají „kdyby se Mozart dožil“, že je to blbost, že přece lidé žijí tolik a tolik, že prostě neexistuje, aby se někdo dožil 300 let. Z toho si vlastně dělal srandu a začal ostřelovat i Pražský hrad a Miloše Zemana. Stal se součástí té pražské twitterové kavárny, takže si vlastně našel to spřátelené publikum a psal tweety, kterými se velmi intenzivně strefoval hradu, takže psal tweety typu „Nejnavštěvovanějším místem Prahy je Hrad, druhá zoo.“ Přesně takhle to napsal. Když přišla noticka z hradu, on napsal, že jen deklaroval fakta. Vždycky si s tím hrál tak, vždycky to napsal tak, aby z toho měla pražská kavárna prču, ale když přišla noticka z hradu - tehdy byl ministrem kultury Daniel Herman, takže ten s ním držel basu - tak oni mohli říct, že jsou v tom nevinně, že to takhle nemysleli, takže vlastně Hrad neměl šanci. A tam se přesně sešlo to, co jsem už říkala, dobrý člověk, dobré místo, dobrá situace a to publikum. A když se změnilo vedení, tak on byl samozřejmě odejít, a šel dělat sociální sítě na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, a vůbec to nefungovalo. A nepodařilo se mu zopakovat to samé, protože prostě ty okolnosti už nebyly takové. A to jsou právě ty věci, ze kterých potom my přednášející čerpáme, že? Dáváme je jako příklad, ale to jsou jednorožci. A pak tady máte 99,9 % obsahu, který je průměrně dobrý, ale stačí. My nemusíme být všichni ti jednorožci, takže spíš jde o to si říct, hele, máme na to tyhle kapacity, máme na to tenhle čas, máme na to tyhle finance, máme na to tuhle platformu a máme to pro tuhle cílovku. A co je ten nejlepší výsledek, kterého jsme schopní za všech těchto okolností dosáhnout? A málokdy je to tak zářné jako ty příklady, o kterých jsem mluvila.
[1] Básník Petr Kukal si vtipnými příspěvky, ve kterých dokázal ve 140 (a později 280) znacích nejen vtipně připomenout nějaké výročí, ale často dodat paralelu se současností, vysloužil 26 tisíc sledujících. Tedy suverénně nejvíce ze všech tuzemských ministerstev. V roce 2016 získal ocenění Křišťálová lupa. V roce 2018 se ale účet vrátil k „úřednické šedi“.
